Promiňte, ale už se nevejdete.

Tak by se dal nazvat večer ATM, který se konal v modlitebně ECM v Horních Počernicích ve čtvrtek 10. ledna 2019. Do malé modlitebny se natlačilo 70 lidí, více se opravdu nevešlo. Další, kteří přišli později již museli zůstat v předsíni a možná, že někteří i odešli. Stal se zázrak nebo přišlo probuzení? Každopádně to byla velká změna po letech, kdy modlitební setkání spíše skomírala.

Tématem čtvrteční promluvy a modliteb byla Jednota v těle (1Kor 12,12-31). Kázáním posloužil bratr Vojtěch Eliáš, kněz ŘKC u kostela sv. Ludmily  na Chvalech.

Alianční týden modliteb má v Horních Počernicích již mnohaletou tradici. Vzhledem k tomu, že jsem v Horních Počernicích vyrostl, pamatuji, že již jako malý chlapec jsem s rodiči navštěvoval modlitební setkání místních sborů. K původní čtyřce sborů – CČSH, CB, ČCE a ECM se postupem času přidala i farnost ŘKC na Chvalech. Obohacením letošního roku byla účast sboru Life Church, který se do Horních Počernic přestěhoval z jiné části Prahy.

Petr Procházka

Kázání, které pronesl bratr farář ŘKC Vojtěch Eliáš:

Jednota v těle

1. Prožíváme Alianční týden modliteb, v naší katolické tradici máme ve zvyku spíše říkat modlitby za jednotu křesťanů, vlastně ani ono slovo „alianční“ se v našem běžném kostelním slovníku vůbec nevyskytuje.

Používají se různé výrazy, které sice neznamenají úplně 100% totéž, ale jsou ze stejné významové oblasti: modlitby za jednotu křesťanů, ekumenické modlitby, ekumenický dialog. Dříve se také říkalo v katolické církvi „modlitby za odloučené bratry“ a oni zase trochu s humorem říkali „modlitby za pozůstalé bratry“.

Já osobně s úctou přijímám označení „Alianční týden modliteb“, protože si uvědomuji, že tato aktivita je mnohem starší než mnohé ekumenické aktivity vycházející z Římskokatolické církve. Vždy jsem velmi bolestně prožíval rozdělení křesťanů: nesl jsem to doslova ve svém životě – moje největší kamarádi patřili každý k jiné církevní tradici, takže jsem vlastně již ve 12 letech patřil do hezké ekumenické patry!

Jenže naše osobní zážitky a prožitky nemohou smazat rozdělení, které vnímáme v naší společnosti: již samotný tento týden je zasažen rozdělením – existují totiž dva návody a dvě řady vybíraných témat: jedna řada se jmenuje „Modlitby v polarizované době“ a druhá „Jednota v rozmanitosti“. V jedné řadě na dnešní den připadá téma „Jednota v těle“ a v druhé téma se strohým názvem „LGBT“. Přišlo mi to celkem jako důkaz dobrého smyslu pro humor od Pána Boha, že zrovna katolický kněz má mluvit o LGBT, na druhou stranu bych nechtěl být vtahován do tendenčních diskusí, které nemají s modlitbou nic společného.

2. Hodně jsem se pohyboval v lékařském prostředí: můj tatínek je lékař, 3 z mých 5 sester pracují ve zdravotnictví a já jsem byl dlouhou dobu v naší církvi pověřen službou koordinace nemocničních kaplanů. Jako nejhorší projev despektu k pacientovi a degradaci lidské důstojnosti jsem vždy považoval, když byl člověk označován – přímo definován – svojí nemocí. Asi jste to také slyšeli (doufám, že je to hodně dávno), jak se zdravotnický personál domlouvá- Jo, to je ta rakovina u okna! nebo Ta zlomenina na prvním pokoji!

Odmítám člověka stvořeného k obrazu Božímu a vykoupeného Ježíšem Kristem označovat jeho nemocí. Pro mne je to na prvním místě nejdříve člověk, pak možná pro upřesnění člověk, který má ty a ty potíže nebo onu charakteristiku. Podobně odmítám někoho vyčleňovat, vyhazovat, zatracovat nebo dokonce i jen identifikovat označením gay, lesba, transsexuál a cokoliv dalšího. Je to v první řadě člověk, člověk stvořený k obrazu Božímu a vykoupený Kristem. Člověk, kterého Boží prozřetelnost a láska, chce mít na tomto světě, člověk, který má své místo a poslání v božích dějinách spásy, ale také člověk, který má své slabosti a svou hříšnost, a proto potřebuje pomoc, posilu a odpuštění – takové, které může dát jen Ježíš Kristus, náš Pán a Spasitel!

3. Co nám tedy z nabízeného tématu zbylo? Ať se přikloníme k tématu „Jednota v těle“ nebo „LGBT“ je pro nás důležitým text povzbuzení apoštola Pavla a jeho příklad lidského těla: Bůh nás stvořil v rozmanitosti – to není polarizace, ale krásná pestrost, které je Božím dílem – každý jsem jiný, máme rozdílné prožitky emocí, jiné schopnost intelektuální, jiné kulturní zázemí, jinou sexualitu. Ale tyto rozdílnosti nás nedefinují, ale ukazují na krásu Božího díla! V jednotě Božího díla spásy, v církvi, nikdo nemůže říci druhému „nepotřebuji tě!“ – jak jsme to slyšeli v dnešním čtení, ale naopak: potřebuji tě! Potřebuji tě, abych si stále připomínal pestrost božího díla, abych v církvi nacházel své místo a poslání, abych mohl být druhým užitečný, abych věrně sloužil Bohu na místě a způsobem, který odpovídá Boží vůli!

4. Díky možnostem komunikace v globálním světě se ukazuje, že lidé se dokáží rozdělovat do skupin podle různých aspektů – někdy je to dosti úsměvné: v Anglii byla zuřivá debata o tom, zda je lepší namočit kartáček než na něj dáme pastu, nebo ji dát nasucho! Někdo lije mléko do čaje a někdo raději čaj do mléka (na Moravě spíše slivovici, v Čechách zase rum).

Jsou rozdílnosti, které jsou nepodstatné nebo úsměvné, jsou rozdílnosti, které zasahují náš život – život rodiny nebo společnosti – a těm musí věnovat pozornost na příslušných úrovních příslušní odborníci, ale aby se nám lidstvo nerozsypalo ne malilinké skupinky, je potřeba, aby všichni lidé slyšeli naše poselství o jednotě vytvářené Duchem Božím, tzn. duchem lásky!

I když jsme rozmanití, můžeme se mít rádi! A to platí pro všechny nehledě na národnost, náboženství, zdraví, bohatství nebo sexuální orientaci!

Neboť my všichni ( … ) jsme byli jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem (1 Kor 12,13).

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *